Používání nánosníků je pro mnoho jezdců žhavé téma. My se nechceme pouštět do nějakých kontroverzí, chtěli bychom vám jen v článku nánosníky představit a přiblížit jejich význam a správné používání.
Uzdečka a z čeho se skládá
Základní nejjednodušší uzdečka se skládá z nátylníku, lícnic, čelenky a podhrdenlíku.
Nátylník leží v citlivé oblasti za ušima koně. Je proto velmi důležité, aby byl koni co nejpříjemnější. Současné moderní uzdečky mají často nátylníky měkce polstrované, různé anatomicky tvarované, aby byl dobře rozložen tlak a koně to nikde nerušilo. Nátylník musí být umístěn za ušima tak, aby se jich prakticky nedotýkal a nesmí na ně tlačit. V takovém případě je většinou na vině krátká čelenka.
Lícnice jsou na jednom konci spojeny s nátylníkem a na druhém konci je do nich připnuté udidlo. Správná délka lícnic je taková, kdy udidlo leží na bezzubé části čelisti tak, aby s ním kůň mohl pohybovat, ale nenaráželo mu na zuby, netahalo ho za koutky, nebo aby ho nerozkousal. Taková jednoduchá pomůcka pro správnou délku lícnice je, že by v koutku udidlo mělo vytvářet dvě vrásky, určitě ne více, naopak – spoustě koní vyhovuje, když mají udidlo volněji.
Čelenka pomáhá tomu, aby uzdečka držela lépe na hlavě. Bez čelenky by uzdečka mohla snáze sklouznout, když se kůň oklepe nebo hodí hlavou. Některé westernové uzdečky mají místo čelenky otvor pro jedno ucho. Kromě praktického využití slouží čelenka jako velmi oblíbený ozdobný prvek – může být širší, tenká, prohnutá, ozdobená různě barevnými kamínky, zkrátka tak, aby to vašemu koni dokonale slušelo.
Podhrdelník je jednoduchý řemínek, který slouží k tomu, aby uzdečka nesjela přes uši. Zapíná se pod žuchvami a je žádoucí, aby se pod něj vešla pěst v okamžiku, kdy je kůň na otěži. Jinak by mohl škrtit.
Dostáváme se k hlavnímu tématu tohoto článku a tím je nánosník. Dnes je nánosník běžnou součástí uždění. To samozřejmě neznamená, že ho musíte používat – záleží to jen na tom, co vyhovuje vám a vašemu koni. Spousta lidí vám řekne, že nánosník vůbec není potřeba.
V dobách, kdy se koně začali domestikovat, byly pravděpodobně používány různě upravené nánosníky místo udidel, která tehdy ještě nebyla. S objevením udidel se nánosníky dostaly trochu do pozadí. V kombinaci s udidlem se používaly u silných koní pro lepší kontrolu, často s druhým párem otěží. K výraznějšímu rozšíření nánosníků jako běžné součásti uzdečky došlo až v posledních cca 100 letech.
VÍTE, ŽE: O tom, že nánosníkům nebyl dříve přikládán příliš velký význam, se můžeme přesvědčit například u De la Guérinièra, v jeho legendární knize „Škola jezdectví“ („Ecole de Cavalerie“) z roku 1733. Při popisu uzdečky, kdy na ilustraci nánosník je, se o něm vůbec nezmiňuje. Místo toho vysvětlil docela podrobně, jak fungují různá udidla a jak leží v koňské tlamě, aby jezdcům pomohl při výběru toho správného. Je zjevné, že nánosník pro něj a jeho jezdecké umění, neměl žádný význam, a na uzdečce byl pouze jako ozdobný prvek. Místo toho De la Guérinière poukázal na to, že nejdůležitější jsou jezdcovy ruce a jeho úsudek. Bez toho je sebelepší uždění zcela zbytečné. Toto jsou moudrá slova, která jsou i v dnešní době naprosto pravdivá.
K čemu tedy dnes slouží nánosník?
- Prvotním účelem stále zůstává to, aby tlama koně byla zavřená a v klidu. To pomáhá kontaktu s udidlem a je to velmi důležité pro komunikaci a kontrolu. Neklidná huba=nesoustředěný kůň.
- Korektně zapnutý nánosník neumožní koni vyhýbat se udidlu (křížení čelisti, přehazování jazyka). Když se chce kůň vyhnout působení udidla otevřením tlamy, nánosník přenese tlak na nosní kost, což koni otevření tlamy znepříjemní a když jí zase zavře, tlak na nos povolí. POZOR! Je velmi důležité vnímat signály našeho koně – otevírání huby může být projevem bolesti, nebo diskomfortu spojeného s udidlem, nepadnoucí uzdečkou atd. Neignorujte takové signály!
- Dalším důvodem pro použití nánosníku může být potřeba připnout k němu pevný martingal. Tato pomůcka se u nás moc nepoužívá, ale v některých zemích je poměrně oblíbená pro výuku začátečníků.
- Nánosník také pomáhá držet uzdečku lépe na svém místě.
- No a v neposlední řadě pěkný nánosník na koni hezky vypadá (dobře, to je názor autorky článku a samozřejmě s ním nemusíte souhlasit) 😊
Když ale mluvíme o zavřené tlamě, tak si prosím nepředstavujte, že nánosník je dotažený „na krev“ a funguje jako donucovací prostředek. Nánosník patří na nosní kost, nikoliv na nozdry, kde je konce nosní kosti velmi tenký a doplněný chrupavčitou tkání. Mohlo by dojít k jejímu zlomení či poškození a také k omezení přívodu vzduchu (VÍTE, ŽE: Koně dýchají jen nosem, proto je pevné dotahování nánosníků zcela nepřijatelné!) . Pod korektně zapnutým nánosníkem by mělo být místo na 2 prsty, a to nahoře na nose, nikoliv dole, ve žlábku ve spodní čelisti. Žádný přesný návod na správné zapnutí neexistuje, u různých typů nánosníků se zapnutí může trochu lišit. Podstatné je, aby kůň mohl s nánosníkem svobodně přežvykovat a nánosník mu nezpůsoboval bolest. Typ nánosníku vybírejte podle anatomie vašeho koně.
TIP: někdo jako pomůcku používá to, že se správně zapnutým nánosníkem si kůň může pohodlně vzít pamlsek.
V ideálním případě, pokud se bavíme o korektně ježděných koních, kteří zlozvyky nemají, a o mladých koních, je správně zapnutý nánosník pouze jakési vodítko, které koni nedovolí zlozvyk si vytvořit. Mladí koně někdy zkusí vyhnout se působení udidla, to je při prvním seznamování s udidlem zcela přirozené, mají v hubě cizí předmět. Vhodně zvolený a správně zapnutý nánosník je včas nenásilně zarazí a oni zjistí, že tudy cesta nevede. Stejně tak může být nápomocný u roztěkaných a nesoustředěných koní, kteří svou energii věnují například nadměrnému kousání udidla a jeho různému přesouvání v hubě – nánosník jim tuto činnost může znepříjemnit a může to být cesta, jak koně trochu zkoncentrovat (samozřejmě za předpokladu, že kůň má vyhovující udidlo a vyloučili jsme zdravotní problém v hubě).
U koní, kteří už nějaké zlozvyky s hubou mají nebo si sebou nesou nějakou špatnou zkušenost, je však cesta k nápravě někdy opravdu složitá a zdaleka ne vždy úspěšná. Nečekejte, že utáhnete/povolíte/vyměníte/nebo úplně sundáte nánosník, a problém bude vyřešen.
Typy nánosníků:
Anglický nánosník (podle potřeby ještě doplněný o podpínací řemínek)
Jedná se o základní a nejrozšířenější typ nánosníku. Je vhodný pro všechny koně, kteří nemají problém s přijímáním udidla a neotevírají hubu. Sám o sobě moc na hubu nepůsobí, při správném nastavení (zapnutí cca 2 cm pod lícní kost) je cca v půlce čelisti. Jeho působení se zesílí přidáním podpínacího řemínku.
Co je podpínací řemínek?
Někdy se setkáme se zkráceným „podpínák“, případně označením „podpínka“ nebo „podbradní řemínek“. Řeč je vždy o přídavném řemínku k nánosníku, jehož původním účelem bylo zesílit působení anglického nánosníku. Pokud máme správně nastavený hlavní nánosník, měl by i podpínací řemínek sedět správně. Patří na nosní kost, nesmí být moc nízko, kde je chrupavka. Mohlo by dojít k omezení přívodu vzduchu a koni by se špatně dýchalo (už jsme to psali výše, ale připomínáme – koně dýchají jen nosem!).
Podpínací řemínek NEPATŘÍ k udidlům, která jsou podepnutá podbradním řetízkem! (pelham, kimblewick, páka…)
Co se správného utažení týče – oba nánosníky by měly být zapnuté tak, aby koni umožnily pohodlně přežvýknout udidlo. Dejte pozor, aby nebyl podpínací řemínek utažený více, než hlavní nánosník. V takovém případě by mohlo docházet k tomu, že podpínák bude táhnout hlavní nánosník dolů a koni to bude způsobovat nepohodlí.
Švédský nánosník (podle potřeby ještě doplněný o podpínací řemínek)
Tento elegantní, často hodně široký nánosník, je oblíbený především u drezurních jezdců. Je velmi podobný anglickému nánosníku, zásadní rozdíl je ve způsobu zapínání. Švédský nánosník má tzv. zpětné (někdy označované jako „pákové“) zapínání. Horní část bývá u švédského nánosníku široká a měkce podložená, což může být mnoha koním příjemné. K zapínání slouží dlouhý řemínek, také s měkkou podložkou. Řemínek se protáhne na druhé straně očkem, a tahem zpátky se nánosník utahuje.
Tento systém umožňuje zapnout švédský nánosník opravdu hodně pevně. Někdy až příliš pevně, čehož může být snadno zneužito. Velmi silné utažení je bohužel často vědomé, ve snaze schovat zlozvyk koně, nebo jeho snahu bránit se příliš tvrdému působení jezdcovy ruky. Přílišné dotažení nánosníku tak místo uvolněné a komunikující čelisti způsobí ztuhlost bez možnosti aktivity, dostane čelist do křeče, a natlačí koni vnitřní stranu tváře na hrany zubů, což může vést k poškození tkáně v dutině ústní a pro koně je to velmi bolestivé. Pokud je kůň dlouhodobě ježděn s příliš utaženým nánosníkem, dochází často k trvalému poškození nosní kosti.
Koně jsou i přes svou velikost velmi citlivá a vnímavá zvířata a jejich obranné reakce, velmi často označovány jako neochota, jsou vždy pouze následkem nepochopení, špatného ježdění, nebo bolesti.
Hannoverský nánosník
Je to speciální nánosník, který se zapíná až pod udidlo. Jeho horní část je širší, měla by být pro vyšší komfort koně polstrovaná a nesmí být moc dlouhá, aby nezasahovala do udidla. Umístění nánosníku by mělo být opět na nosní kost, paralelně s bradou koně. Opět dejte pozor na to, aby nebyl nánosník příliš nízko a neležel na chrupavkách, které kryjí nozdry. Stejně jako u všech ostatních nánosníků i pod hannoverský by se měly vejít 1-2 prsty.
VÍTE, ŽE: Zajímavostí je, že tento nánosník se stal velmi oblíbeným ihned po svém vynálezu a dominoval v jezdeckém sportu až do 70. let 20. století. Vynalezl ho v 19. století německý trenér Ernst Friedrich Seidler, který pracoval ve Španělské Jezdecké škole ve Vídni pod vedením legendárního hlavního jezdce Maximiliána von Weyrother. Seidler působil také v Hannoveru, proto byl nánosník pojmenován „hannoverský“. I když ve sportovním ježdění byl postupně nahrazen jinými nánosníky, dodnes je to tradiční součást uždění právě ve Španělské Jezdecké škole ve Vídní – můžete ho vidět na mladých koních, kteří ještě nejsou ježdění na plné uzdě, nebo při práci ze země.
Mexický nánosník
Tento nepřehlédnutelný nánosník se zapíná naopak velmi vysoko, jeho horní řemínek je až za čelistí, kříží se poměrně vysoko na nose, takže nozdry jsou zcela volné, a spodní řemínek se zapíná pod udidlo a má podpínací funkci. Křížení na nose by mělo být vždy měkce podložené – řemínky mexického nánosníku jsou poměrně tenké a v místě křížení by dotažený nánosník mohl koně tlačit a způsobovat mu nepohodlí. Díky tomu, že se zapíná mimo čelist, nemůže tak snadno dojít k tomu, že bude tvář natlačena na zuby. Mnoho lidí považuje mexický nánosník za ten, který je pro koně nejpohodlnější. Opět platí, že dotahujeme s citem.
Velmi oblíbený je mexický nánosník mezi jezdci všestrannosti do krosové zkoušky – důvodem je jeho umístění zcela mimo nozdry, takže je kůň může víc roztáhnout a správně dýchat, zároveň však má podepnuté udidlo, což dodává jezdci lepší kontrolu.
Jak tedy vybrat ten správný?
Stejně jako se vším, je to i tady kůň od koně. V první řadě musí koni nánosník dobře sedět – každému tvaru hlavy bude pasovat a vyhovovat něco jiného. Naprostá většina koní, kteří nemají problémy s kontaktem a přijímáním udidla, je spokojená s lehce zapnutým anglickým nánosníkem, případně s podpínkou, která v tomto případě slouží spíš na ozdobu 🙂 Některým koním tlak nánosníku vadí, jiné zase uklidní. U některých může například krátkodobé utažení pomoci přestat zběsile kousat udidlo a více se soustředit. Někdy může opravdu po výměně nánosníku nastat změna k lepšímu, zejména u koní se špatnou zkušeností, nebo u velmi senzitivních koní. Někdy pomůže nánosník úplně sundat a jezdit bez něj.
Občas může správně zvolený nánosník ovlivnit i to, jaké potřebujeme udidlo. Po změně nebo úplném odepnutí nánosníku najednou třeba kůň funguje na jemnějším udidle než dříve, což je vždy skvělé.
Najít kombinaci, na které kůň spokojeně a spolehlivě funguje, může chvíli trvat. Ale vyplatí se to.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
